I-ťing: cesta tisíciletími. Dějiny Knihy proměn

I-ťing: cesta tisíciletími. Dějiny «Knihy proměn»

Mezi všemi velkými texty, které nám zanechal starověk, se málokterý vyrovná hloubkou, záhadností a vlivem čínské «Knize proměn» — I-ťingu. Není to jen filozofický traktát a není to obyčejná věštecká kniha. Je to pokus dávného rozumu číslicemi popsat vesmír a uložit nekonečnou proměnlivost života do přísné matematické a symbolické soustavy.

Její dějiny nenapsal jeden člověk. Vznikaly po staletí a vpíjely do sebe mýty, pot vládců, moudrost filozofů a popel spálených knihoven.

Kapitola 1. Želví krunýř a pohled do nebes

Podle čínských podání začínají dějiny I-ťingu dávno před vznikem písma, v epoše mytického císaře Fu-siho (kolem roku 2800 př. n. l.). Legenda praví, že jednou stál vládce na břehu Žluté řeky. Vpíjel se do vzorů hvězdné oblohy, studoval stopy ptáků v písku, linie hor a toky vod. Náhle se z vod řeky vynořil mytický kůň-drak a na jeho hřbetě byly vryty podivné znaky.

Osvícen tímto viděním vytvořil Fu-si osm trigramů (pa-kua) — kombinace tří plných (jang) a přerušovaných (jin) čar. Těchto osm symbolů se stalo abecedou světového řádu: Nebe, Země, Hrom, Vítr, Voda, Oheň, Hora a Jezero. Byl v nich celý přírodní řád věcí, které přetékají z jednoho stavu do druhého.

O staletí později, v epoše dynastie Šang, užívali kněží tyto představy k věštění. Rozžhavenými bronzovými pruty připalovali želví krunýře a hovězí lopatky a z vzniklých puklin četli vůli Nebe. Byla to epocha syrové, prvotní magie, z níž se měl zrodit velký text.

Kapitola 2. Vězeň, který stvořil vesmír

Svůj klasický vzhled, složený z hexagramů (šesti čar), kniha získala v jednom z nejtemnějších období čínských dějin — na sklonku kruté dynastie Šang (kolem roku 1046 př. n. l.).

Vládce západních zemí Wen-wang, člověk velikého rozumu a spravedlnosti, na sebe svolal hněv tyrana Ti Sina. Wen-wang byl uvržen do vězení ve městě Jou-li. Léta žaláře ho mohla připravit o rozum, vězeň se však místo toho obrátil k vnitřní svobodě.

V pološeru své cely vzal Wen-wang osm dávných Fu-siho trigramů a začal je klást na sebe. Osm krát osm — vyšlo 64 hexagramů. Každý z nich popisoval konkrétní životní situaci, stadium rozvoje nebo úpadku. Wen-wang jim dal jména a ke každému napsal krátké, mlhavé aforismy, plné básnických jinotajů o dracích, kteří přebrodí řeku, a o studnách bez vody.

Později dílo otce dokončil jeho syn Čou-kung. Připsal výklady ke každé jednotlivé čáře (jao) uvnitř hexagramů. Tak se magie puklin na želvích krunýřích proměnila v «Čou I» — «Proměny [epochy] Čou», text plný morálky a strategie.

Kapitola 3. Křídla pro draka

Uplynula staletí. Nastala epocha Jar a Podzimů — doba válek a rozkvětu filozofie. V tomto období se ke «Knize proměn» obrátil největší mudrc Číny — Konfucius (Kchung-c').

Podání praví, že Konfucius studoval I-ťing s takovou horlivostí, že kožené řemínky, které svazovaly bambusové destičky svitku, se třikrát prodřely a přetrhly. Před Konfuciem byl I-ťing převážně orákulem. Po něm se stal hlubokou filozofickou soustavou.

Má se za to, že právě Konfucius a jeho žáci napsali «Š' I» — «Deset křídel». Jsou to komentáře, které vysvětlovaly skrytý smysl hexagramů prizmatem morálky, povinnosti, kosmologie a představy jin a jang. «Deset křídel» pozvedlo I-ťing k nebesům a z návodu k věštění na stvolech řebříčku učinilo zrcadlo vesmírného souladu.

Kapitola 4. Oheň a popel říše

V roce 213 př. n. l. vydal krutý sjednotitel Číny, císař Čchin Š-chuang-ti, rozkaz, z něhož se zachvěli všichni učenci: spálit všechny filozofické a historické knihy, aby dějiny začínaly jen jím. Tisíce svitků se proměnily v popel, stovky učenců byly zakopány zaživa.

I-ťing však přežil.

Císařův rozkaz obsahoval malou výhradu: knihy o lékařství, zemědělství a věštění zničení nepodléhaly. Protože «Kniha proměn» byla ve archivech formálně vedena jako mantický (věštecký) příruční spis, byla ušetřena. Díky této byrokratické náhodě největší památka myšlení přečkala kulturní genocidu a došla až k dynastii Chan, kde byla kanonizována jako jedna z nejdůležitějších knih konfucianismu.

Kapitola 5. Cesta na Západ a binární kód

Evropané se s I-ťingem poprvé seznámili v 17. století díky misionářům jezuitům. Toto setkání vedlo k udivujícím důsledkům v západní vědě.

Velký matematik Gottfried Wilhelm Leibniz, tvůrce dvojkové číselné soustavy (základu všech moderních počítačů), jednou dostal dopis od francouzského jezuity Joachima Bouveta. K dopisu bylo přiloženo schéma hexagramů I-ťingu. Leibniz byl otřesen: ve střídání plných a přerušovaných čar uviděl dokonalou ilustraci své binární soustavy — nul a jedniček! Dávní Číňané, aniž to tušili, matematicky popsali svět tisíciletí před vznikem informatiky.

Ve 20. století kniha získala na Západě novou vlnu popularity díky překladu Richarda Wilhelma. Proslulý psycholog Carl Gustav Jung, který k tomuto vydání napsal předmluvu, viděl v I-ťingu potvrzení své teorie synchronicity — nenáhodného setkání událostí, spojených ne příčinnou vazbou, nýbrž hlubokým vnitřním smyslem.

Závěr: Věčná proměnlivost

Dnes, po více než třech tisících letech, «Kniha proměn» stále leží na policích milionů lidí po celém světě. Obracejí se k ní obchodníci hledající strategickou radu, spisovatelé v hledání inspirace (například Philip K. Dick při psaní «Muže z vysokého zámku»), psychologové a filozofové.

I-ťing nás učí hlavnímu zákonu vesmíru, který paradoxně zní takto: jediné, co v tomto světě zůstává nezměněno, jsou samy proměny. A dokud se svět bude dál měnit, dávné Wen-wangovy hexagramy budou dál odrážet jeho nekonečný tanec jin a jang.